Spotřebitelská kontrola poplatků a smluvních sankcí při studiu na soukromé vysoké škole

21. 10. 2026Nejvyšší soudRozsudek33 Cdo 757/2026

Shrnutí

Spor se týkal povinnosti studentky soukromé vysoké školy zaplatit doplatek školného a administrativní poplatek po ukončení studia. Nejvyšší soud zdůraznil, že smluvní ujednání je třeba posoudit podle § 1813 občanského zákoníku z hlediska transparentnosti a významné nerovnováhy. Poplatek označený jako administrativní může podle svého skutečného účelu představovat sankci za předčasné ukončení smlouvy. Samotný podpis smlouvy či vnitřního předpisu nepostačuje k závěru, že ujednání je férové.

Skutkový stav

Studentka uzavřela smlouvu o studiu se soukromou vysokou školou. Po ukončení či přerušení studia vznikl spor o doplatek školného a další administrativní poplatek. Škola opírala nárok o smluvní dokumentaci a své interní předpisy; studentka zpochybňovala transparentnost a přiměřenost účtovaných částek. Smluvní dokumentace školy zahrnovala závazek platit školné za akademický rok a upravovala také poplatky při ukončení nebo přerušení studia. Po skončení studia škola požadovala doplatek školného a administrativní částku, jejíž účel a výpočet byly mezi stranami sporné. Studentka namítala, že nebyla srozumitelně informována o finančních následcích ukončení studia a že poplatek neodpovídá žádnému skutečnému administrativnímu nákladu.

Rozhodnutí soudů nižších stupňů

Soud prvního stupně a odvolací soud posuzovaly, zda vznikla povinnost doplatit školné a zda je administrativní poplatek smluvně podložen. Nižší soudy nedostatečně zohlednily spotřebitelskou povahu vztahu a skutečný ekonomický účel poplatku.

Dovolání (napadené právní otázky)

Dovolatelka namítala nesprávné posouzení smluvních ujednání, jejich transparentnosti a povahy poplatku. Zpochybnila rovněž význam interního předpisu školy a jeho dostupnosti či řádného začlenění do smluvního vztahu.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud zdůraznil povinnost soudu přezkoumat obsah spotřebitelských ujednání z hlediska § 1813 občanského zákoníku. Je nutné posoudit, zda poplatek odpovídá skutečným nákladům na administrativní úkon, nebo zda fakticky sankcionuje studenta za předčasné ukončení smlouvy. Rozhodující je hospodářská funkce ujednání, nikoli jeho název. Zároveň neplatí, že nezveřejnění či nezařazení interního předpisu automaticky vylučuje smluvní povinnost hradit školné; je třeba zkoumat konkrétní smluvní základ. Při přezkumu musí soud vycházet z autonomního spotřebitelského testu a zkoumat, zda ujednání nebylo formulováno jasně a srozumitelně nejen jazykově, ale i z hlediska ekonomických důsledků pro průměrného spotřebitele. Je třeba zjistit, zda škola poplatek skutečně vynaložila nebo zda jde o paušální částku, jejímž účelem je odradit studenta od ukončení studia či nahradit škole budoucí školné. Soud musí rovněž posoudit, zda a jak byly interní předpisy začleněny do smlouvy a zda se s nimi student mohl seznámit. Závěr, že podpis smlouvy automaticky potvrzuje individuální vyjednání nebo férovost ujednání, by byl nesprávný. Nejvyšší soud zrušil rozsudky Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 5 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Praktický význam rozhodnutí

Rozhodnutí je praktické pro soukromé školy a studenty. Poplatky musí být srozumitelně sjednány a jejich skutečná funkce musí obstát v testu spotřebitelské přiměřenosti.

Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.