Absence soupisu peněžních vkladů nezpůsobuje automaticky absolutní neplatnost smlouvy o společnosti
Shrnutí
Spor vznikl z ústní dohody o společné investici do nákupu dolu a těžby larimaru v Dominikánské republice. Nižší soudy uzavřely, že šlo o smlouvu o společnosti, která je absolutně neplatná, protože nebyl sepsán soupis vkladů podle § 2716 odst. 2 občanského zákoníku. Nejvyšší soud vysvětlil, že požadavek soupisu chrání společníky před neuváženým majetkovým závazkem, avšak jeho absence u vkladů tvořených výlučně peněžními prostředky sama o sobě nevede k absolutní neplatnosti smlouvy.
Skutkový stav
Žalobce poskytl žalovanému 991 000 Kč na nákup a provoz dolu na larimar v Dominikánské republice. Strany ústně jednaly o společné činnosti, při níž žalobce poskytne převážně peníze a žalovaný zajistí důl, pracovníky a provoz. Písemnou smlouvu ani soupis vkladů nevyhotovily. Po rozpadu spolupráce žalobce požadoval vrácení částky jako bezdůvodného obohacení. Strany se dohodly na společném podnikatelském projektu těžby a obchodování s larimarem v Dominikánské republice. Žalobce poskytl finanční prostředky na nákup dolu a jeho provoz, zatímco žalovaný měl zajistit praktickou realizaci, pracovníky a organizaci činnosti. Po ukončení spolupráce žalobce požadoval vrácení peněz; žalovaný namítal, že šlo o vklad do společného podnikání a že peníze byly použity pro projekt.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Soud prvního stupně kvalifikoval dohodu jako smlouvu o společnosti podle § 2716 občanského zákoníku, avšak dovodil její absolutní neplatnost pro absenci písemného soupisu vkladů. Odvolací soud závěr potvrdil a považoval poskytnuté peníze za bezdůvodné obohacení.
Dovolání (napadené právní otázky)
Žalovaný namítal, že soupis vkladů není podmínkou absolutní platnosti smlouvy o společnosti, zejména pokud šlo pouze o peněžní prostředky. Zpochybnil také závěr, že absence soupisu automaticky narušuje veřejný pořádek.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud vyložil smysl § 2716 odst. 2 občanského zákoníku: soupis vkladů chrání společníky, protože vklad může znamenat významný a někdy nevratný zásah do jejich majetkové sféry a určuje i vypořádání při zániku společnosti. U peněžních prostředků však absence soupisu sama o sobě nevede k absolutní neplatnosti, neboť dispozice s penězi není obdobně omezena a není zde zjevný důvod veřejného pořádku pro tak přísný následek. Soudy se dále musí zabývat tím, zda se někdo relativní neplatnosti dovolal a zda tomu nebrání okolnosti případu. Nejvyšší soud rozlišil požadavek písemného soupisu vkladů od formy samotné smlouvy o společnosti. Smyslem soupisu je zaznamenat, co který společník do společné činnosti vnáší, a předejít sporům o rozsah vkladových povinností a vypořádání. Absence soupisu však nemá bez dalšího za následek absolutní neplatnost smlouvy, zejména pokud jde o peněžní prostředky. Soud musí posoudit, zda se někdo relativní neplatnosti dovolal, jaký byl skutečný obsah dohody a zda peníze představovaly vklad, půjčku či jiné plnění. Samotná absence soupisu není automatickým důvodem k závěru, že veškeré poskytnuté prostředky byly bezdůvodným obohacením. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ve výrocích I a III a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Praktický význam rozhodnutí
Rozhodnutí významně koriguje formalistický výklad § 2716 odst. 2 občanského zákoníku. Při posuzování vady soupisu je nutné zohlednit povahu vkladu a rozlišovat absolutní a relativní neplatnost.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.