Při rozlišení novace a změny závazku nestačí doslovný výklad smlouvy
Shrnutí
Nejvyšší soud řešil spor o zaplacení pohledávky vyplývající z dohody, kterou věřitelka a dlužník uzavřeli v průběhu oddlužení. Rozhodující bylo, zda dohoda původní závazky zrušila a nahradila novým závazkem, nebo pouze změnila jejich obsah. Zdůraznil, že při výkladu smlouvy je nutné zjišťovat skutečnou vůli stran a vycházet z předpokladu, že jejich jednání mělo racionální smysl.
Skutkový stav
Věřitelka a dlužník uzavřeli v prosinci 2018 dohodu týkající se několika bezúročných půjček z let 2012 až 2014 v celkové výši 2 750 000 Kč. V dohodě výslovně uvedli, že dosavadní závazky ruší a nahrazují novým závazkem se splatností do 31. prosince 2019. Dlužníkovi přitom již v únoru 2018 vznikl úpadek a bylo mu povoleno oddlužení. Věřitelka původní pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásila. V červenci 2021 byl dlužník osvobozen od placení pohledávek v rozsahu stanoveném insolvenčním zákonem. Věřitelka se následně domáhala zaplacení 1 000 000 Kč.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu zamítl a Městský soud v Praze jeho rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že dohodou nedošlo k privativní novaci podle § 1902 občanského zákoníku, ale pouze ke změně obsahu původního závazku podle § 1901 téhož zákona. Protože pohledávka vznikla před rozhodnutím o úpadku a nebyla přihlášena do insolvenčního řízení, vztahovalo se na ni osvobození dlužníka od placení dluhů.
Dovolání (napadené právní otázky)
Věřitelka namítala, že odvolací soud nesprávně vyložil dohodu, když upřednostnil její jazykové znění před skutečnou společnou vůlí stran. Poukazovala na výslovné ujednání o zrušení dosavadních závazků a jejich nahrazení závazkem novým. Zdůraznila také, že uzavření dohody v průběhu oddlužení mělo z jejího pohledu racionální účel: získat nový závazek, který by nebyl pouze původní nepřihlášenou pohledávkou.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud zdůraznil, že podle § 555 a § 556 občanského zákoníku se právní jednání posuzuje podle svého obsahu a při jeho výkladu je rozhodující skutečná vůle jednajících, pokud byla nebo musela být druhé straně známa. Jazykové vyjádření nelze vykládat izolovaně od ostatních okolností a účelu právního jednání. Soud má současně vycházet z předpokladu racionálního jednání účastníků. Výklad, který by smluvnímu ujednání přisuzoval zjevně nelogický nebo bezúčelný význam, proto vyžaduje zvláštní pozornost. V projednávané věci odvolací soud pochybil, když se omezil na striktní jazykový výklad a nezjišťoval skutečnou vůli stran při uzavření dohody. Výslovné ujednání o zrušení původních závazků a jejich nahrazení novým závazkem přitom nasvědčovalo tomu, že strany zamýšlely privativní novaci. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Praktický význam rozhodnutí
Rozhodnutí potvrzuje, že při rozlišování mezi změnou závazku podle § 1901 občanského zákoníku a privativní novací podle § 1902 občanského zákoníku musí soud zkoumat skutečný obsah a účel dohody, nikoli pouze její jednotlivé formulace. Pro smluvní praxi je důležité výslovně formulovat, zda strany chtějí dosavadní závazek pouze změnit, nebo jej zrušit a nahradit závazkem novým. Význam to může mít zejména tehdy, pokud se právní postavení stran v mezidobí změnilo, například v důsledku insolvenčního řízení. Nejvyšší soud však v této věci s konečnou platností nerozhodl, že věřitelka má nárok na požadované plnění. Zrušil rozsudky nižších soudů kvůli nedostatečnému výkladu dohody; její právní účinky a nárok na zaplacení musí být posouzeny v dalším řízení.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.