Zastavení trestního stíhání pro nepřiměřenou délku jako forma zadostiučinění
Shrnutí
Spor se týkal nároku na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení, které bylo ukončeno právě z důvodu jeho nepřiměřeného trvání. Nejvyšší soud zdůraznil, že zastavení trestního stíhání může samo o sobě představovat významnou formu satisfakce. Další peněžité zadostiučinění nelze přiznávat automaticky podle počtu let řízení; je nutné individuálně posoudit intenzitu zásahu a to, zda již dosažené procesní ukončení újmu dostatečně napravilo.
Skutkový stav
Žalobce požadoval peněžitou náhradu za nemajetkovou újmu spojenou s délkou trestního řízení. Trestní stíhání bylo ukončeno zastavením, přičemž důvodem byla nepřiměřená délka řízení. Soudy se zabývaly tím, zda vedle tohoto procesního výsledku náleží žalobci také peněžité zadostiučinění. Trestní stíhání žalobce trvalo přibližně devět let a čtyři měsíce a bylo zastaveno z důvodu nepřiměřené délky řízení podle trestního řádu ve vazbě na čl. 6 Úmluvy. Žalobce požadoval zadostiučinění za průtahy; stát již poskytl konstatování porušení práva. Odvolací soud přesto přiznal dalších 120 000 Kč, když vyšel ze sazby 16 000 Kč za rok, snížil ji pro složitost a chování žalobce a následně ji zvýšil pro význam řízení.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Odvolací soud přiznal žalobci peněžitou částku, přičemž při jejím určení vycházel z délky řízení a obecné sazby. Nejvyšší soud považoval takový postup za nedostatečně individualizovaný.
Dovolání (napadené právní otázky)
Dovolatel zpochybnil přiznanou peněžitou náhradu a namítal, že soudy nedostatečně zohlednily skutečnost, že trestní stíhání již bylo zastaveno pro nepřiměřenou délku.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud vyložil, že zastavení řízení pro nepřiměřenou délku je samo o sobě prostředkem nápravy, který může být za okolností případu dostačující. Při rozhodování o další peněžité satisfakci je třeba zkoumat zejména délku a složitost řízení, jeho význam pro poškozeného, chování orgánů veřejné moci a konkrétní dopady na osobní život. Nelze použít mechanický výpočet podle počtu let. Nejvyšší soud odlišil otázku, zda je vedle zastavení řízení namístě přiznat i peněžité zadostiučinění, od otázky jeho výše. Odvolací soud mohl dospět k závěru, že samotné zastavení a konstatování porušení práva nejsou za konkrétních okolností dostatečné, avšak pokud přiznal také peníze, musel při jejich výpočtu výslovně zohlednit kompenzační účinek zastavení trestního stíhání. Mohl tak učinit procentní korekcí jinak stanovené částky nebo samostatným odůvodněním, proč zastavení do výše peněžité satisfakce nepromítl. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze v části ukládající žalované zaplatit 120 000 Kč s příslušenstvím a v navazujícím výroku o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Praktický význam rozhodnutí
Rozhodnutí je významné pro odškodňování za průtahy v trestních věcech: soud musí zohlednit již poskytnutou formu nápravy a zabránit automatickému dvojímu odškodnění.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.