Odškodnění za nezákonné trestní stíhání vyžaduje srovnání obdobných případů a respektování rozsahu odvolání
Shrnutí
Čtyři žalobci požadovali náhradu nákladů obhajoby a zadostiučinění za trestní stíhání, které neskončilo odsouzením. Po předchozím kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu měl odvolací soud znovu posoudit zejména nároky tří žalobců za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Nejvyšší soud nyní vytkl odvolacímu soudu, že nevymezil správně předmět dalšího odvolacího řízení, v některých částech rozhodl nad jeho rámec a část nároku naopak opomenul. Dále zdůraznil nutnost srovnávací metody: soud musí uvést, s jakými obdobnými případy výši satisfakce porovnal, jaké mají společné a odlišné znaky a proč je přiznaná částka přiměřená.
Skutkový stav
Žalobci a) až c) byli trestně stíháni pro trestné činy související s podporou a propagací hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka a s popíráním genocidia; žalobce d) byl stíhán také jako právnická osoba. Trestní řízení neskončilo pravomocným odsouzením. Žalobci požadovali náhradu nákladů obhajoby, zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení a za samotné nezákonné trestní stíhání. Po částečném uspokojení některých nároků a předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstaly v řízení otevřeny zejména nároky žalobců b), c) a d) na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Soud prvního stupně přiznal jednotlivým žalobcům rozdílné částky za náklady obhajoby, nepřiměřenou délku řízení a nezákonné trestní stíhání. Odvolací soud v původním rozsudku nároky za nezákonné trestní stíhání zamítl, avšak Nejvyšší soud jeho rozhodnutí v této části dříve zrušil a uložil mu znovu posoudit újmu žalobců b), c) a d). V novém rozhodnutí odvolací soud některé částky přiznal, avšak nesprávně vymezil rozsah věci, o níž měl po předchozím kasačním rozhodnutí rozhodovat.
Dovolání (napadené právní otázky)
Žalobce d) a žalovaná napadli nový rozsudek. Žalobce d) namítal, že odvolací soud nedostatečně odůvodnil výši zadostiučinění, neprovedl srovnání s obdobnými případy a nepřihlédl k relevantním rozhodnutím. Žalovaná namítala nepřiměřenost částek a také to, že odvolací soud překročil rozsah odvolacího řízení u některých žalobců a u žalobce d) naopak nerozhodl o celém předmětu řízení.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud připomněl, že při stanovení formy a výše zadostiučinění podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. musí soud zohlednit povahu trestní věci, délku stíhání, hrozící trest, osobní a profesní dopady a další individuální okolnosti. Výši satisfakce je zpravidla nutné poměřit s jinými případy náhrady nemajetkové újmy. Srovnávané případy nemusí být totožné, soud však musí popsat jejich společné a odlišné znaky a vysvětlit, proč zvolená částka odpovídá konkrétní intenzitě zásahu. Primárně má žalobce předestřít vhodné srovnávací případy; soud však může a má využít i případy známé z vlastní činnosti a dostupné databáze. Pokud nelze najít obdobný případ nezákonného trestního stíhání, lze srovnávat i jiné zásahy do nemajetkové sféry. Odvolací soud navíc nesprávně vymezil rozsah řízení po předchozím kasačním rozhodnutí: u žalobců b) a c) rozhodoval nad rámec částek, které zůstaly otevřené, a u žalobce d) část nároku opomenul. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně v napadených potvrzujících částech výroků I a II a ve výrocích III až VII a věc v tomto rozsahu vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Praktický význam rozhodnutí
Rozhodnutí je významné pro všechny spory o odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Vyžaduje transparentní srovnávací odůvodnění a důsledné respektování rozsahu řízení po kasačním zásahu; odvolací soud nesmí rozhodovat ani nad rámec otevřeného nároku, ani opomenout jeho část.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.