Pasivní legitimace exekutora při odporování platbě z majetku třetí osoby

30. 9. 2026Nejvyšší soudRozsudek29 ICdo 56/2026

Shrnutí

Insolvenční správkyně napadla platby společnosti na účet soudního exekutora, jimiž byly hrazeny dluhy jejího jednatele. Nejvyšší soud rozlišil částky následně vyplacené věřiteli a přeplatek vrácený povinnému od částky, kterou si exekutor ponechal jako odměnu. Exekutor nebyl osobou, která měla prospěch z částek vyplacených věřiteli či vrácených jednateli, avšak ve vztahu k vlastní odměně pasivně legitimován být může, protože tuto částku získal z majetku dlužníka po zahájení insolvenčního řízení.

Skutkový stav

Po zahájení insolvenčního řízení společnosti byly z jejího účtu převedeny tři částky na účet soudního exekutora, který vedl exekuce proti jedinému jednateli a společníkovi společnosti. Exekutor vyplatil oprávněné bance většinu peněz, část vrátil povinnému a ponechal si 73 006 Kč jako odměnu. Insolvenční správkyně napadla převody jako neúčinné. Exekuce byly vedeny proti fyzické osobě – jednateli a jedinému společníkovi společnosti. Převody z účtu společnosti tak fakticky sloužily k úhradě osobních dluhů této osoby. Po zahájení insolvenčního řízení společnosti byly na účet exekutora zaslány tři platby. Z nich byla část použita na uspokojení oprávněné banky, část byla vrácena povinnému a část si exekutor ponechal jako náklady a odměnu.

Rozhodnutí soudů nižších stupňů

Insolvenční soud žalobu zamítl s tím, že exekutor není osobou, která měla z plateb prospěch, neboť peníze přijal jako platební místo. Odvolací soud tento závěr potvrdil.

Dovolání (napadené právní otázky)

Insolvenční správkyně namítala, že exekutor byl příjemcem plateb a že si část peněz ponechal jako odměnu, čímž získal přímý majetkový prospěch z jednání dlužníka.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Jiná situace je u 73 006 Kč ponechaných jako odměna. Nešlo o případ vydávání výtěžku do insolvenčního řízení povinného podle § 46 odst. 7 exekučního řádu. Společnost po zahájení vlastního insolvenčního řízení nesměla nakládat s majetkovou podstatou mimo režim § 111 insolvenčního zákona. Exekutor měl z této části platby vlastní prospěch a je v tomto rozsahu pasivně legitimován. Nejvyšší soud zdůraznil, že pro pasivní legitimaci podle § 237 insolvenčního zákona není rozhodující technická role příjemce platby, nýbrž to, kdo z napadeného jednání skutečně získal majetkový prospěch. Exekutor, který peníze pouze přijme a dále je vyplatí oprávněnému, není v tomto rozsahu osobou, která má prospěch; žaloba musí směřovat vůči skutečnému příjemci. Pokud si však exekutor částku ponechá jako vlastní odměnu, získává přímý majetkový prospěch. V daném případě navíc nešlo o vydání výtěžku exekuce do majetkové podstaty povinného, ale o nakládání s prostředky společnosti po zahájení jejího insolvenčního řízení. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze v části týkající se neúčinnosti převodu a povinnosti vydat 73 006 Kč do majetkové podstaty, jakož i v navazujících nákladových výrocích; ve zbývajícím rozsahu dovolání zamítl.

Praktický význam rozhodnutí

Rozhodnutí zpřesňuje, koho lze žalovat odpůrčí žalobou při platbách na exekutorský účet. Rozhodující je skutečný příjemce prospěchu, nikoli jen formální majitel účtu, na který byla platba zaslána.

Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.