Vzdání se regresního práva ručitelem může být odporovatelným právním jednáním

30. 9. 2026Nejvyšší soudRozsudek29 ICdo 142/2022

Shrnutí

Spor se týkal rozsáhlé restrukturalizace skupiny NWR, v jejímž rámci společnost OKD převzala ručitelské závazky za dluhopisy a úvěr a vzdala se práva subrogace vůči obligačním dlužníkům. Nejvyšší soud rozlišil převzetí ručení od vzdání se regresního práva. Ručitelské závazky byly vůči agentovi pro zajištění napadeny opožděně, avšak vzdání se práva subrogace může být odporovatelným právním jednáním ve prospěch společností NWR a NWR Holdings. Odvolací soud pochybil, když posuzoval zkrácení podle aktuálního reorganizačního plánu namísto okamžiku právního jednání.

Skutkový stav

Insolvenční správce OKD napadl smlouvu o vydání dluhopisů, úvěrovou smlouvu a mezivěřitelskou dohodu, které byly součástí restrukturalizace skupiny NWR z roku 2014. OKD ručilo za závazky společností NWR a NWR Holdings vůči věřitelům zastupovaným Citibank jako agentem pro zajištění. Smlouvy obsahovaly také vzdání se práva subrogace, tedy budoucího regresu vůči obligačním dlužníkům, pokud by OKD jako ručitel plnilo.

Rozhodnutí soudů nižších stupňů

Insolvenční soud a odvolací soud považovaly ručitelské závazky za platné a v části za neodporovatelné. U vzdání se subrogace odvolací soud uzavřel, že nejde o úbytek majetku a že reorganizační plán nepočítá s regresními pohledávkami jako zdrojem uspokojení nezajištěných věřitelů. Soudy také řešily postavení Citibank jako agenta pro zajištění a aplikaci cizího práva.

Dovolání (napadené právní otázky)

Insolvenční správce napadl zejména závěr o prospěchu z ručení, časové podmínky odporovatelnosti, existenci koncernu a posouzení vzdání se subrogace. Dlužník zpochybňoval platnost ručení, účinky cizího práva a oprávnění agenta pro zajištění jednat vlastním jménem.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud vysvětlil, že mezivěřitelská dohoda sama nepředstavovala právní jednání dlužníka, neboť mu nezaložila závazek ani jej nezbavila práva. Převzetí ručení bylo učiněno v roce 2014 a vůči agentovi pro zajištění nebylo možné mu odporovat po uplynutí roční lhůty; prospěch z ručení získal věřitel C, nikoli obligační dlužníci. Vzdání se subrogace je však samostatným právním jednáním, které zbavuje dlužníka budoucího majetkového přírůstku. Je třeba zkoumat jeho neúčinnost podle § 241 či § 242 insolvenčního zákona a posoudit stav v době jednání, nikoli podle pozdějšího reorganizačního plánu. Prospěch z tohoto vzdání se práva získaly společnosti NWR a NWR Holdings, nikoli agent. Dovolání dlužníka zamítl v části týkající se potvrzených bodů IV a V rozsudku soudu prvního stupně a ve zbývajícím rozsahu je odmítl. Nejvyšší soud částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v rozsahu vymezeném výrokem I a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu; v dalších částech dovolání žalobce a) odmítl nebo zamítl a dovolání žalobce b) v napadeném rozsahu zamítl.

Praktický význam rozhodnutí

Rozhodnutí rozlišuje mezi poskytnutím ručení a vzdáním se regresu a vyjasňuje, kdo má z jednotlivých jednání prospěch. Pro insolvenční odpůrčí spory je zásadní hodnotit zkrácení věřitelů k okamžiku napadeného jednání.

Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.