Neplatná licenční smlouva a možnost uplatnit nárok z bezdůvodného obohacení

6. 10. 2026Nejvyšší soudRozsudek29 ICdo 123/2024

Shrnutí

Ve sporu o pravost pohledávky z licenční smlouvy Nejvyšší soud řešil, zda lze po zjištění neplatnosti smlouvy posoudit nárok jako bezdůvodné obohacení. Přihláška sice nepopisovala podrobně skutečné užívání licence, avšak identifikovala smlouvu a plnění za poskytnutou licenci. Nejvyšší soud uzavřel, že doplnění tvrzení o využívání licence může být přípustným rozvedením téhož skutku, nikoli nepřípustnou změnou důvodu pohledávky podle § 198 insolvenčního zákona.

Skutkový stav

Fyzická osoba uzavřela jako jediný společník a jednatel licenční smlouvu se svou jednočlennou společností. Přihlásila pohledávku za úplatu za licenci k ochranné známce. Smlouva nesplňovala požadavky § 13 zákona o obchodních korporacích na formu právního jednání mezi jednočlennou společností a jejím jediným společníkem.

Rozhodnutí soudů nižších stupňů

Insolvenční soud považoval licenční smlouvu za absolutně neplatnou a pohledávku ze smluvní úplaty zamítl. Odvolací soud připustil, že neplatnost smlouvy může vést k bezdůvodnému obohacení, avšak uzavřel, že přihláška neobsahovala tvrzení o skutečném využívání licence a tato tvrzení nelze v incidenčním sporu doplnit.

Dovolání (napadené právní otázky)

Insolvenční správce namítal, že přihláška identifikovala skutkový děj dostatečně a že požadavek na úplatu za poskytnutou licenci lze při neplatnosti smlouvy posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud rozlišil právní důvod pohledávky od skutkových okolností, které ji zakládají. Jiná právní kvalifikace téhož skutku není změnou důvodu pohledávky. Přihláška musí skutek individualizovat, ale pokud identifikuje poskytnutí licence a požadovanou úplatu, lze v incidenčním sporu doplnit tvrzení o skutečném využívání licence, neboť právě tím může vzniknout majetkový prospěch nabyvatele. Soud nesmí žalobu zamítnout jen proto, že věřitel původně uvedl nesprávnou právní kvalifikaci. Nejvyšší soud zdůraznil, že soud není vázán právním označením nároku uvedeným věřitelem. Pokud přihláška identifikuje skutkový děj – poskytnutí licence a požadovanou úplatu – může soud posoudit, zda při neplatnosti smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení. Ujednání mezi jednočlennou společností a jejím jediným společníkem musí splnit zvláštní formální požadavky § 13 zákona o obchodních korporacích; jejich nedodržení může vést k neplatnosti smlouvy. To však samo o sobě nevylučuje, že společnost získala majetkový prospěch skutečným užíváním licence. Věřitel musí prokázat konkrétní užívání a jeho rozsah, ale doplnění takových tvrzení může být přípustné, jestliže se stále jedná o tentýž skutkový základ. Nejvyšší soud zrušil rozsudky Vrchního soudu v Olomouci i Krajského soudu v Ostravě a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Praktický význam rozhodnutí

Rozhodnutí je důležité pro obsah přihlášek pohledávek a incidenčních žalob. Vyžaduje přesnou identifikaci skutku, nikoli dokonalou právní kvalifikaci; zároveň umožňuje doplnit tvrzení, která rozvíjejí tentýž skutkový základ.

Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.