K bezdůvodnému obohacení obce při užívání soukromých pozemků jako veřejného prostranství
Shrnutí
Nejvyšší soud se zabýval vznikem bezdůvodného obohacení obce v souvislosti s užíváním soukromých pozemků jako veřejného prostranství. Potvrdil význam náhrady ve výši obvyklého nájemného za nucené omezení vlastnického práva, současně však zrušil rozhodnutí odvolacího soudu pro jeho nepřezkoumatelnost, neboť se nevypořádalo s námitkou rozporu uplatněného práva s dobrými mravy.
Skutkový stav
Žalobkyně se domáhala po obci Květnice vydání bezdůvodného obohacení ve výši 229 890 Kč s příslušenstvím. Bezdůvodné obohacení mělo vzniknout tím, že obec ve svém územním plánu zařadila pozemky žalobkyně do plochy veřejného prostranství, přičemž pozemky fakticky sloužily veřejnému užívání nebo jako veřejně přístupná účelová komunikace. Žalobkyně se proti zařazení svých pozemků do veřejného prostranství aktivně bránila.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Okresní soud Praha-východ uložil obci Květnice zaplatit žalobkyni 65 121 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl. Krajský soud v Praze jeho rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl v plném rozsahu, když přiznal žalobkyni 229 890 Kč. Výši bezdůvodného obohacení odvodil z obvyklého nájemného stanoveného znaleckým posudkem a odmítl uplatnění výluk z bezdůvodného obohacení.
Dovolání (napadené právní otázky)
Obec Květnice v dovolání namítala, že samotné zařazení pozemků do územního plánu nezakládá existenci veřejného prostranství a že u některých částí pozemků nebyly naplněny zákonné znaky veřejného prostranství. U části komunikace rovněž poukazovala na existenci souhlasu s jejím užíváním. Dále namítala, že odvolací soud nevypořádal její námitku, podle níž je požadavek žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Nejvyššímu soudu tak byla předložena otázka vzniku bezdůvodného obohacení obce užíváním soukromých pozemků a současně otázka přezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud potvrdil význam závěru, podle něhož může užíváním soukromých pozemků jako veřejného prostranství bez souhlasu vlastníka vzniknout obci bezdůvodné obohacení odpovídající obvyklému nájemnému. Současně však shledal rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelným, protože se tento soud vůbec nevypořádal s námitkou obce týkající se rozporu uplatnění práva s dobrými mravy. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Praktický význam rozhodnutí
Rozhodnutí potvrzuje, že obec může být povinna poskytnout vlastníkovi náhradu za užívání jeho soukromého pozemku jako veřejného prostranství bez jeho souhlasu. Výše náhrady může odpovídat obvyklému nájemnému v daném místě a čase. Z procesního hlediska rozhodnutí zdůrazňuje povinnost soudu vypořádat se se všemi podstatnými námitkami účastníků. Pokud soud významnou námitku, například námitku rozporu uplatněného práva s dobrými mravy, zcela pomine, může být jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Celé znění rozhodnutí naleznete zde.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.