Vhodnost náhradního restitučního pozemku vyžaduje komplexní poměření veřejného a restitučního zájmu
Shrnutí
Spor se týkal převodu konkrétního náhradního pozemku restituentovi. Odvolací soud vyhověl žalobě s tím, že pozemek netvoří funkční celek se stavbami, a proto na něj nedopadá zákonná překážka převodu. Nejvyšší soud zdůraznil, že vhodnost náhradního pozemku se neposuzuje pouze podle formálních výluk. Je třeba komplexně zvážit jeho polohu, přístupnost, zemědělské využití, připravenost stavebního záměru a veřejný zájem na zachování státního vlastnictví pro bytovou výstavbu.
Skutkový stav
Restituent se domáhal převodu náhradních pozemků podle zákona o půdě. Sporný pozemek v Říčanech byl v zastavěném území, územní plán jej určil k výstavbě rodinných domů a sousední pozemek byl podle znalce součástí připravených stavebních parcel s napojením na inženýrské sítě. Pozemkový úřad odmítal převod s odkazem na vhodnost pozemku a veřejný zájem. Restituent požadoval převod několika náhradních pozemků, přičemž spor se v dovolacím řízení týkal zejména parcely č. 801/173 v katastrálním území Říčany u Prahy. Pozemek byl územním plánem určen pro rodinné domy, nacházel se v zastavěném území a sousedil s pozemkem, který byl podle znalce součástí připravené stavební parcely a měl již povolené přípojky vody, kanalizace a elektřiny. Státní pozemkový úřad tvrdil, že jde o stavební rezervu potřebnou pro budoucí bytovou výstavbu.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Okresní soud převod sporného pozemku zamítl, protože jej považoval za součást funkčního celku a připravené stavební plochy. Krajský soud rozhodnutí změnil a převod povolil, neboť pozemek podle něj nebyl bezprostředně navázán na konkrétní stavbu a neexistovala zákonná překážka.
Dovolání (napadené právní otázky)
Pozemkový úřad namítal, že odvolací soud neprovedl komplexní posouzení vhodnosti pozemku a nezohlednil veřejný zájem na zachování pozemku pro bytovou výstavbu, jeho polohu, přístupnost a pokročilost přípravy stavebního záměru.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud zopakoval, že náhradním pozemkem může být jen pozemek vhodný, přičemž vhodnost se posuzuje individuálně. Pozemky určené územním plánem k zastavění nejsou automaticky vyloučeny, avšak je třeba poměřit restituční zájem s veřejným zájmem na zachování vlastnických vztahů, zejména zda je bytová výstavba skutečně zamýšlena a v jaké fázi přípravy se nachází. Soud musí posoudit i polohu, rozlohu, přístupnost a možné problémy s hospodařením. Odvolací soud tato hlediska nevypořádal a jeho závěr byl předčasný. Nejvyšší soud připomněl, že pozemek určený územním plánem k zastavění není automaticky nevhodný k vydání, avšak v konkrétním případě může existovat veřejný zájem na zachování státního vlastnictví pro bytovou výstavbu či infrastrukturu. Soud musí poměřit tento veřejný zájem s restitučním zájmem oprávněné osoby a zjistit, zda stavební záměr skutečně trvá, zda je realizovatelný a v jaké fázi přípravy se nachází. Musí přihlédnout k poloze a rozloze pozemku, jeho přístupnosti, napojení na sítě, vazbě na okolní parcely a možným problémům se zemědělským hospodařením po převodu. Nejvyšší soud nepředjímal, zda je parcela vhodná či nevhodná; vytkl odvolacímu soudu, že tato hlediska nevyhodnotil komplexně. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze v části vymezené výrokem dovolacího rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Praktický význam rozhodnutí
Rozhodnutí dává soudům konkrétní rámec pro poměřování restitučního nároku a veřejného zájmu. Samotné zařazení pozemku do ploch bydlení nerozhoduje; podstatná je skutečná připravenost a realizovatelnost výstavby.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.