Členové představenstva musí prokázat loajalitu při zvýhodněném prodeji majetku družstva
Shrnutí
Družstvo požadovalo náhradu škody po bývalých členech představenstva, kteří koupili vozidla družstva za ceny nižší než obvyklé nebo takovým prodejům nezabránili. Odvolací soud sice připustil rozdíl oproti obvyklým cenám, ale považoval zvýhodnění za obchodně ospravedlnitelné reklamou a podporou značky. Nejvyšší soud zdůraznil, že členové představenstva musí tvrdit a prokázat konkrétní okolnosti, z nichž plyne, že prodej za zvýhodněnou cenu byl v zájmu družstva a že jednali loajálně.
Skutkový stav
Družstvo provozovalo prodej vozidel Renault a Dacia. Bývalí členové představenstva a osoba jim blízká koupili několik vozidel za ceny, které se podle znaleckých posudků lišily od obvyklých. Družstvo požadovalo náhradu škody ve výši rozdílu mezi kupní a obvyklou cenou. Představenstvo mělo cenotvorbu delegovanou na obchodní a ekonomické oddělení. Družstvo provozovalo prodej vozidel Renault a Dacia a jeho představenstvo mělo rozhodovací a kontrolní odpovědnost za obchodní strategii. Některá vozidla byla prodána členům představenstva či osobě jim blízké za ceny nižší než obvyklé. Družstvo tvrdilo, že rozdíl představuje škodu; žalovaní argumentovali, že šlo o obchodní rozhodnutí, které mělo podpořit reklamu, značku a goodwill družstva.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Soud prvního stupně žalobu zamítl, protože nepovažoval znalecké posudky žalobce za přesvědčivé a prodeje považoval za běžný obchodní styk podle § 57 zákona o obchodních korporacích. Odvolací soud uznal, že ceny byly nižší, ale považoval jednorázové zvýhodnění za reklamu a posílení goodwillu družstva.
Dovolání (napadené právní otázky)
Družstvo namítalo, že členové představenstva neprokázali, jak zvýhodněné prodeje prospívaly družstvu, a že odvolací soud nahradil jejich chybějící tvrzení vlastní obecnou úvahou o reklamním efektu.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud připomněl § 159 občanského zákoníku a § 51 a § 52 zákona o obchodních korporacích. Žalobce musí tvrdit a prokázat vznik škody a příčinnou souvislost; člen orgánu nese břemeno tvrzení a důkazní o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře. Nestačí obecně tvrdit, že zvýhodněné prodeje mohly posílit značku či goodwill. Je třeba uvést konkrétní důvody, proč byly pro družstvo výhodné, a doložit je. Odvolací soud měl žalované vyzvat k doplnění tvrzení a nemohl jejich absenci nahradit vlastními hypotézami. Nejvyšší soud zdůraznil, že člen orgánu musí být schopen doložit, že rozhodnutí učinil informovaně, loajálně a v obhajitelném zájmu korporace. Argument o reklamním efektu či posílení goodwillu může být relevantní, ale musí být konkretizován: jaký marketingový přínos transakce přinesla, proč bylo nutné poskytnout právě takovou slevu, zda existoval obchodní plán a zda byl přínos přiměřený rozdílu oproti obvyklé ceně. Obecná hypotéza soudu, že zvýhodněný prodej mohl mít reklamní význam, nemůže nahradit skutková tvrzení a důkazy členů orgánu. Soud má účastníky poučit o břemenu tvrzení a důkazním, nikoli chybějící tvrzení doplnit za ně. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Praktický význam rozhodnutí
Rozhodnutí je významné pro odpovědnost členů statutárních orgánů. Při zvýhodněných transakcích s členy orgánu či osobami blízkými musí být doložena konkrétní loajalita a prospěch korporace, nikoli pouze obecně tvrzený obchodní přínos.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.