K zdánlivosti usnesení spolku, které odporuje dobrým mravům

29. 9. 2026Nejvyšší soudRozsudek27 Cdo 1595/2025

Shrnutí

Nejvyšší soud řešil, zda musí soud v řízení o zaplacení peněžité částky přihlédnout k možné zdánlivosti usnesení členské schůze spolku, které mělo členovi odejmout již přiznané majetkové právo. Zabýval se především rozlišením mezi neplatností a zdánlivostí usnesení a tím, zda lze zdánlivost posoudit i bez samostatného návrhu podle § 258 a násl. občanského zákoníku.

Skutkový stav

Žalobce byl dlouholetým členem Mysliveckého spolku Lesy Staré Sedliště. Členská schůze v srpnu 2018 schválila vrácení prostředků získaných z prodeje nemovitostí členům spolku formou zpětné výplaty ročních členských příspěvků. Žalobci za dobu členství vznikl nárok ve výši 142 500 Kč. Poté, co byl v červenci 2021 ze spolku vyloučen a částka mu nebyla vyplacena, podal žalobu. V průběhu řízení přijala členská schůze v listopadu 2024 další usnesení, kterým mu právo na výplatu výslovně odebrala.

Rozhodnutí soudů nižších stupňů

Okresní soud v Tachově žalobě vyhověl. Pozdější usnesení o odebrání práva posoudil jako zjevné zneužití práva a pro rozpor s dobrými mravy je označil za neplatné. Krajský soud v Plzni rozsudek změnil a žalobu zamítl. Vycházel z toho, že právo žalobce zaniklo přijetím usnesení z listopadu 2024. Protože žalobce nepodal v tříměsíční lhůtě samostatný návrh na vyslovení jeho neplatnosti, nemohl odvolací soud platnost usnesení přezkoumávat jako předběžnou otázku.

Dovolání (napadené právní otázky)

Žalobce namítal, že odvolací soud opomenul rozlišit neplatnost usnesení od jeho zdánlivosti. Podle žalobce mohlo být usnesení, které mu individuálně odnímalo majetkové právo, v rozporu s dobrými mravy, a proto se na něj mělo hledět, jako by nebylo přijato.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud připomněl, že neplatnost usnesení orgánu spolku se zásadně uplatňuje samostatným návrhem podle § 258 a násl. občanského zákoníku. To však nevylučuje posouzení jeho zdánlivosti podle § 245 občanského zákoníku v jiném řízení. Na usnesení, které se příčí dobrým mravům nebo bylo přijato v záležitosti mimo působnost příslušného orgánu, se hledí, jako by nebylo přijato. Soud musí k případné zdánlivosti přihlédnout z úřední povinnosti, jakmile vyjdou najevo rozhodné okolnosti. Odvolací soud proto nemohl věc uzavřít pouze s odkazem na to, že žalobce nepodal včas samostatný návrh na vyslovení neplatnosti. Měl posoudit, zda pozdější usnesení nebylo zdánlivé. Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Praktický význam rozhodnutí

Rozhodnutí zdůrazňuje, že neplatnost a zdánlivost usnesení orgánu spolku jsou odlišné právní kategorie. Zatímco neplatnost se zásadně uplatňuje v samostatném řízení a ve stanovené lhůtě, zdánlivost podle § 245 občanského zákoníku musí soud posoudit i jako předběžnou otázku v jiném sporu. Uplynutí lhůty k napadení neplatnosti usnesení samo o sobě nevylučuje posouzení, zda dané usnesení vůbec mohlo vyvolat zamýšlené právní účinky.

Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.