Změna prohlášení vlastníka a vyhrazení společných částí k výlučnému užívání
Shrnutí
Spor se týkal jednostranné změny prohlášení vlastníka, kterou většinová vlastnice upravila užívání garáže, chodeb, schodišť, terasy a zahrady. Nejvyšší soud rozlišil pouhá pravidla společného užívání od trvalého vyhrazení konkrétní části společné věci jednomu vlastníkovi. Druhý postup zasahuje do práv všech spoluvlastníků a vyžaduje dohodu všech dotčených vlastníků podle § 1169 odst. 1 občanského zákoníku. Stejný režim se zásadně uplatní při umístění movitých věcí určených výlučně jednomu vlastníkovi do společných prostor. Neplatnost však nemusí postihnout změnu prohlášení jako celek.
Skutkový stav
V domě byly dvě jednotky s rozdílnými spoluvlastnickými podíly na společných částech. Většinová vlastnice jednostranně navrhla změnu prohlášení, která měla vymezit, které části garáže, chodeb, schodišť, terasy a zahrady bude užívat každý vlastník, a umožnit umístění skříní, stolků a dalších věcí do společných prostor. Druhý vlastník se změnou nesouhlasil. Dům měl dvě jednotky s rozdílnými spoluvlastnickými podíly. Většinová vlastnice se pokusila jednostranně změnit prohlášení vlastníka tak, aby si jednotlivé části garáže, chodeb, schodišť, terasy a zahrady rozdělili vlastníci k výlučnému užívání. Současně navrhla umístění skříní, botníků a dalších věcí ve společných prostorách. Druhý vlastník namítal, že tím bude fakticky vyloučen z užívání společných částí a že změna zasahuje do jeho vlastnických práv.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Soud prvního stupně vyslovil neplatnost celé změny prohlášení vlastníka. Odvolací soud tento závěr potvrdil. Vycházel z toho, že většinová vlastnice nemohla sama rozhodnout o změně práv k takto vymezeným společným částem.
Dovolání (napadené právní otázky)
Dovolatelka namítala, že část změn představovala pouze úpravu pravidel užívání společných částí, kterou lze přijmout většinou podle § 1169 odst. 2 občanského zákoníku. Zpochybnila rovněž závěr o neplatnosti celého dokumentu bez posouzení oddělitelnosti jednotlivých ustanovení.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud vyložil, že právo užívat společné části náleží zásadně všem vlastníkům bez ohledu na velikost jejich podílů (§ 1175 občanského zákoníku). Trvalé přidělení konkrétní části společné věci k výlučnému užívání jednoho vlastníka nelze podřadit pod zjednodušený postup podle § 1169 odst. 2 písm. a) ani písm. c); vyžaduje dohodu všech dotčených vlastníků. To platí i tehdy, dostane-li jiný vlastník výměnou prostorově ekvivalentní část domu. Umístění skříně, botníku či regálu, který bude užívat pouze jeden vlastník, může fakticky znamenat zabrání společné části a rozšíření jeho jednotky. Naopak věc určená ke společnému užívání může představovat pouze změnu pravidel užívání. Soud musí vyložit jednotlivá ustanovení a posoudit jejich oddělitelnost; neplatná mají být jen ta, která vyžadovala souhlas všech. Nejvyšší soud rozlišil mezi změnou pravidel, jak vlastníci společné části užívají, a změnou samotného rozsahu oprávnění k nim. Pravidla společného užívání mohou za zákonných podmínek přijmout vlastníci většinou; trvalé vyhrazení určité části jednomu vlastníkovi však mění obsah jeho spoluvlastnického práva a vyžaduje souhlas všech dotčených vlastníků podle § 1169 odst. 1 občanského zákoníku. Rozhodující je faktický účinek, nikoli označení ustanovení prohlášení. Soud musí jednotlivá ujednání posoudit samostatně a zabývat se i jejich oddělitelností, protože neplatnost části změny nemusí automaticky znamenat neplatnost celého dokumentu. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Praktický význam rozhodnutí
Rozhodnutí je prakticky významné pro SVJ a vlastníky jednotek při změnách prohlášení vlastníka. Rozhodující není označení změny, ale její skutečný dopad: zda pouze upravuje společné užívání, nebo některé vlastníky trvale vylučuje z užívání části společné věci.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.