Odpovědnost za zadržované obrazy a meze závěru o rozporu nároku s dobrými mravy

7. 10. 2026Nejvyšší soudRozsudek25 Cdo 2098/2026

Shrnutí

Žalobkyně požadovala náhradu škody odpovídající hodnotě obrazů, které jí měl darovat otec a které žalovaná společnost neoprávněně zadržovala ve svých prostorách. Odvolací soud dovodil, že obrazy byly zřejmě odcizeny při návštěvě otce žalobkyně, a proto měla být přerušena příčinná souvislost mezi jejich zadržováním a škodou. Nejvyšší soud tento přístup odmítl. Rozhodující je, že žalovaná měla obrazy ve své dispozici a byla povinna je vlastnici vydat; její pozdější neschopnost tak učinit může založit odpovědnost za škodu bez ohledu na to, kdo a jak věci z prostor odnesl. Současně vytkl nedostatečné skutkové podložení závěru o rozporu nároku s dobrými mravy.

Skutkový stav

Žalobkyně tvrdila, že čtyři obrazy získala darem od otce. Žalovaná společnost je měla ve své kanceláři, kterou dříve užíval otec žalobkyně jako její jednatel. V září 2022 byly obrazy z prostor odneseny či zmizely. Kamerové záznamy a další indicie zachycovaly návštěvu otce žalobkyně a další osoby, kteří odnášeli předměty velikosti obrazů; policie však neprokázala, co konkrétně bylo odneseno. Jeden z obrazů byl později předložen znalci k ocenění známým rodiny žalobkyně.

Rozhodnutí soudů nižších stupňů

Soud prvního stupně uznal, že žalobkyně vlastnictví obrazů prokázala a že je žalovaná neoprávněně zadržovala. Náhradu škody však nepřiznal, protože žalobkyně podle něj neprokázala, že obrazy nemá v držení ona či její rodina. Odvolací soud rozsudek potvrdil, avšak právní důvod doplnil: odcizení mělo přerušit příčinnou souvislost a nárok by navíc byl v rozporu s dobrými mravy, neboť obrazy mohl odnést otec žalobkyně.

Dovolání (napadené právní otázky)

Žalobkyně namítala, že odcizení nebylo prokázáno, že odvolací soud nepřípustně přenesl důkazní břemeno a že použil skutkové závěry z jiného řízení. Zpochybnila také závěr o přerušení příčinné souvislosti a o rozporu s dobrými mravy založený pouze na pravděpodobnostní úvaze.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Příčinná souvislost se nepřerušuje každou další okolností, která se podílí na vzniku škody. K jejímu přetržení dochází až tehdy, působí-li nová okolnost jako rozhodující samostatná příčina, na níž původní škodní událost již nemá významný vliv. Jestliže žalovaná neoprávněně zadržovala cizí věci, byla povinna je vydat podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku; škoda vznikla tím, že je v době rozhodování již nemohla vydat. Důvod jejich zmizení sám o sobě tuto souvislost nepřerušuje. Vysvětlovací povinnost lze uložit jen při skutečném informačním deficitu protistrany; v dané věci žalovaná znala tvrzení, že otec odnesl mapy, nikoli obrazy. Závěr podle § 6 odst. 2 občanského zákoníku musí vycházet z jednoznačných skutkových zjištění, nikoli z pouhé možnosti, že obrazy odnesl otec žalobkyně. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Praktický význam rozhodnutí

Rozhodnutí je významné pro odpovědnost osoby, která neoprávněně zadržuje cizí věc a následně ji není schopna vydat. Zároveň zdůrazňuje, že dobré mravy nemohou nahrazovat chybějící skutková zjištění a že vysvětlovací povinnost není nástrojem k přenesení důkazního břemene.

Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.