Dědici se nemohou určovací žalobou domáhat určení svého vlastnického práva k majetku, který patřil zůstaviteli, avšak nebyl projednán v původním řízení o pozůstalosti (nikoli v důsledku jeho spornosti).
Shrnutí
Nejvyšší soud řešil otázku, zda se dědicové mohou přímou určovací žalobou domáhat určení svého vlastnického práva k majetku, který patřil zůstaviteli, avšak nebyl projednán v původním řízení o pozůstalosti. Dospěl k závěru, že pokud nebyla v pozůstalostním řízení konstatována spornost takového majetku, nemohou dědicové touto určovací žalobou na určení svého vlastnického práva obejít pozůstalostní řízení, ale je nutné zahájit dodatečné pozůstalostní řízení.
Skutkový stav
Žalobci se domáhali určení vlastnického práva k pozemku v katastrálním území Podivín, který rodina užívala od roku 1969. V roce 1977 mělo dojít k převodu pozemku na stát na základě kupní smlouvy, jejíž podpis žalobkyně a její manžel popírali. Manžel žalobkyně zemřel v roce 2021 a jeho podíl na sporném pozemku nebyl projednán v řízení o pozůstalosti. Dědicové se následně domáhali určení svých spoluvlastnických podílů přímo v civilním řízení.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Okresní soud v Břeclavi určil, že žalobkyně a) je vlastnicí podílu o velikosti ideální 1/4, a žalobu zbývajících žalobců zamítl. Uvedl, že podíl zemřelého manžela nebyl projednán v pozůstalosti a dědicům nepřísluší přímá určovací žaloba. Krajský soud v Brně rozhodnutí změnil a určil, že žalobci b), c) a d) jsou vlastníky podílů o velikosti ideální 1/8.
Dovolání (napadené právní otázky)
Dovolání podala žalovaná Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Namítala nedostatky v procesní legitimaci a absenci naléhavého právního zájmu dědiců. Argumentovala, že dědici nemohou určovací žalobou obcházet pozůstalostní řízení a domáhat se určení vlastnictví k majetku, který nebyl v pozůstalosti projednán a nebyl ani sporným aktivem. Předmětem dovolacího přezkumu tak byla otázka přípustnosti určovací žaloby dědiců k majetku, který nebyl projednán v dědickém řízení.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil. Nebyl-li majetek v pravomocně skončeném řízení o pozůstalosti projednán a nešlo-li o sporné aktivum, nemohou dědicové obejít pozůstalostní řízení přímou žalobou na určení svých vlastnických podílů. Správným postupem je dodatečné projednání pozůstalosti podle zákona o zvláštních řízeních soudních, případně žaloba na určení, že zůstavitel byl vlastníkem věci ke dni své smrti.
Praktický význam rozhodnutí
Dědicové nemohou bez dalšího žalovat na určení svého vlastnického práva k majetku, který patřil zůstaviteli, ale nebyl projednán v pozůstalostním řízení. Pokud nejde o sporné aktivum, je třeba zahájit dodatečné projednání pozůstalosti.
Celé znění rozhodnutí naleznete zde.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.