Zúžení SJM pouze na budoucí majetek nespouští automaticky tříletou lhůtu k vypořádání SJM
Shrnutí
Manželé notářským zápisem sjednali, že majetek nabytý a dluhy převzaté po 1. 7. 2019 již nebudou součástí SJM. Výslovně však ponechali dosavadní majetek a závazky v dosavadním režimu. Nižší soudy přesto považovaly smlouvu za okamžik, od něhož začala běžet tříletá lhůta k vypořádání SJM, a návrhy na vypořádání zamítly. Nejvyšší soud jejich přístup odmítl: zúžení režimu pro budoucí nabývání samo o sobě neznamená zánik či zrušení již existujícího SJM.
Skutkový stav
Manželé uzavřeli dne 1. 7. 2019 ve formě notářského zápisu smlouvu o změně manželského majetkového režimu. Dohodli se, že majetek nabytý a dluhy převzaté kterýmkoli z nich po tomto datu již nebudou patřit do SJM. Smlouva se však nevztahovala zpětně na majetek a závazky nabyté před její účinností; ty měly zůstat součástí dosavadního SJM. Po rozvodu vznikl spor o vypořádání právě tohoto dřívějšího majetku. Jeden z bývalých manželů podal žalobu na vypořádání 29. 1. 2024, druhý uplatnil vzájemné návrhy. Klíčové bylo, zda smlouva z roku 2019 znamenala zánik či zrušení dosavadního SJM, od něhož by se počítala lhůta podle § 741 občanského zákoníku.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu i vzájemné návrhy na vypořádání. Městský soud v Praze jeho rozhodnutí potvrdil. Nižší soudy vycházely z toho, že uzavřením smlouvy o zúžení SJM došlo k takové změně režimu, která spustila tříletou lhůtu pro vypořádání dosavadního majetku. V důsledku toho považovaly uplatněné návrhy za opožděné. Tento přístup ale neodpovídal obsahu smlouvy, která dosavadní majetek výslovně ponechávala v SJM.
Dovolání (napadené právní otázky)
Dovolatelka namítala, že smlouva upravila pouze majetek a dluhy nabývané do budoucna. Dosavadní majetek podle jejího obsahu zůstal součástí SJM, a proto nedošlo k jeho zániku ani zrušení ve smyslu § 736 občanského zákoníku. Od uzavření takové smlouvy tudíž nemohla automaticky začít běžet lhůta k vypořádání dříve nabytého majetku podle § 741 občanského zákoníku. Nejvyšší soud přezkoumával, zda nižší soudy správně rozlišily smluvní změnu budoucího režimu a vypořádání dosavadního společného jmění.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud zrušil rozsudky Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 5 a věc vrátil soudu prvního stupně. Připomněl, že podle § 716 občanského zákoníku mohou manželé sjednat odlišný majetkový režim a že zúžení SJM může směřovat jak k již existujícím hodnotám, tak k tomu, co by do SJM jinak náleželo v budoucnu. Tyto situace je nutné rozlišovat. Dohoda, podle níž do SJM nebudou spadat až budoucí nabytí a převzaté dluhy, sama o sobě neznamená, že dosavadní SJM zaniklo nebo bylo zrušeno. Jestliže smlouva výslovně zachovala dříve nabytý majetek v SJM, nelze pouze z data uzavření smlouvy odvozovat počátek tříleté lhůty podle § 741. Tato lhůta se váže na zúžení, zrušení nebo zánik SJM v relevantním rozsahu; soudy proto musí nejprve určit právní účinky konkrétní dohody a teprve potom řešit včasnost návrhu na vypořádání.
Praktický význam rozhodnutí
Při posuzování tříleté lhůty podle § 741 občanského zákoníku je třeba číst dohodu o změně manželského majetkového režimu podle jejího skutečného obsahu. Zúžení SJM pro budoucí majetek nemusí spustit lhůtu k vypořádání majetku nabytého dříve, pokud tento majetek zůstal v SJM. Rozhodnutí je významné i při přípravě notářských zápisů: přesné vymezení, zda se smlouva týká dosavadních hodnot, budoucích nabytí, nebo obojího, může mít zásadní procesní důsledky.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.