Může stát při předkupním právu změnit splatnost kupní ceny?

15. 9. 2026Nejvyšší soudRozsudek22 Cdo 2084/2026

Shrnutí

Nejvyšší soud řešil, zda může stát při uplatnění zákonného předkupního práva jednostranně změnit ujednání o splatnosti kupní ceny s odkazem na své interní a zákonné rozpočtové postupy. Dospěl k závěru, že stát musí při uplatnění práva předkupníka přistoupit na podmínky kupní smlouvy tak, jak byla uzavřena, a nemůže si jednostranně stanovit odlišnou splatnost kupní ceny.

Skutkový stav

Žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl 3/16 na pozemku v chráněném území Čertoryje, aniž byl tento podíl nabídnut ke koupi České republice, čímž došlo k porušení zákonného předkupního práva státu podle § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Původní kupní smlouva stanovila splatnost kupní ceny do 5 dnů od jejího podpisu. Česká republika – Ministerstvo životního prostředí následně uplatnila právo předkupníka a domáhala se nahrazení projevu vůle s odlišně stanovenou splatností kupní ceny, a to do 30 dnů od zápisu vkladu do katastru nemovitostí.

Rozhodnutí soudů nižších stupňů

Okresní soud v Hodoníně žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že odlišným vymezením splatnosti kupní ceny stát nepřípustně změnil podmínky původní kupní smlouvy. Krajský soud v Brně naopak rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl. Uzavřel, že původní pětidenní lhůta splatnosti je pro stát s ohledem na jeho schvalovací postupy a rozpočtová pravidla objektivně nesplnitelná, a proto považoval změnu splatnosti za odůvodněnou.

Dovolání (napadené právní otázky)

Žalovaný v dovolání namítal nesprávné právní posouzení věci. Tvrdil, že předkupník je povinen přijmout podmínky původní kupní smlouvy tak, jak byly sjednány, a nemůže je jednostranně měnit. Nejvyššímu soudu předložil otázku, zda pravidla hospodaření s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb. umožňují státu při uplatnění zákonného předkupního práva podle § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny požadovat odlišnou splatnost kupní ceny.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil. Ustanovení § 14 a § 22 zákona č. 219/2000 Sb. upravují nakládání s majetkem, který stát již vlastní, nikoliv podmínky nabývání nového majetku. V soukromoprávních vztazích stát vystupuje v zásadně rovném postavení s ostatními subjekty a nelze mu přiznávat výhodnější režim. Při uplatnění práva předkupníka proto musí přistoupit na podmínky původní kupní smlouvy, včetně sjednané splatnosti kupní ceny, pokud je tato podmínka objektivně splnitelná.

Praktický význam rozhodnutí

Stát při uplatnění zákonného předkupního práva nemůže jednostranně měnit podmínky původní kupní smlouvy s odkazem na své interní administrativní nebo rozpočtové postupy. Musí přistoupit na podmínky smlouvy tak, jak byly sjednány mezi původními smluvními stranami. Rozhodnutí potvrzuje, že stát při vystupování v soukromoprávních vztazích nemá automaticky výhodnější postavení než jiné osoby. Významné je to zejména při uplatňování zákonných předkupních práv státu.

Celé znění rozhodnutí naleznete zde.

Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.