Předčasný důchod automaticky nevylučuje nárok na náhradu platu
Shrnutí
Nejvyšší soud posuzoval, zda podání žádosti o předčasný starobní důchod zaměstnancem, s nímž byl neplatně rozvázán pracovní poměr, samo o sobě vylučuje jeho ochotu a připravenost dále konat práci. V návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 970/25 přehodnotil svou dosavadní rozhodovací praxi a dospěl k závěru, že samotné přiznání předčasného důchodu bez dalšího neznamená ztrátu nároku na náhradu mzdy nebo platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce.
Skutkový stav
Žalobce pracoval u města Žatec. Po neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnavateli oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. V průběhu sporu však požádal o přiznání předčasného starobního důchodu, který mu byl následně vyplácen. Současně se domáhal náhrady platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
Okresní soud v Lounech přiznal žalobci náhradu platu za období do přiznání předčasného důchodu, ve zbývající části však žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že podáním žádosti o předčasný důchod žalobce dal najevo, že již není připraven a ochoten konat pro zaměstnavatele práci, a tím ztratil nárok na další náhradu platu. Krajský soud v Ústí nad Labem se s tímto závěrem ztotožnil a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Dovolání (napadené právní otázky)
Žalobce v dovolání namítal, že zajištění náhradního zdroje příjmu prostřednictvím předčasného důchodu v situaci, kdy mu zaměstnavatel protiprávně neumožňoval pracovat, samo o sobě nevylučuje jeho subjektivní ochotu a připravenost dále konat práci. Poukazoval na nesprávné posouzení této otázky v předchozí rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Původní odmítavé usnesení Nejvyššího soudu bylo zrušeno Ústavním soudem nálezem sp. zn. I. ÚS 970/25.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud, vázán právním názorem Ústavního soudu, přehodnotil svou dosavadní rozhodovací praxi. Uzavřel, že ze samotného přiznání předčasného starobního důchodu nelze bez dalšího dovozovat neochotu či nepřipravenost zaměstnance dále pracovat. Předčasný důchod může v konkrétní situaci představovat prostředek k zajištění příjmu v době, kdy zaměstnanec v důsledku protiprávního jednání zaměstnavatele nemůže pracovat. Při posuzování nároku podle § 69 odst. 1 zákoníku práce je proto třeba zkoumat konkrétní okolnosti případu a motivy, které zaměstnance k žádosti o předčasný důchod vedly.
Praktický význam rozhodnutí
Samotné přiznání předčasného starobního důchodu neznamená, že zaměstnanec po neplatném rozvázání pracovního poměru již není ochoten a připraven konat práci. Při posuzování nároku na náhradu mzdy nebo platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce je třeba zohlednit konkrétní okolnosti a motivy, které zaměstnance k žádosti o předčasný důchod vedly.
Celé znění rozhodnutí naleznete zde.
Rozhodnutí zpracováváme po jejich zveřejnění Nejvyšším soudem na elektronické úřední desce. Odkaz na dané rozhodnutí je zpravidla funkční po dobu 15 dnů, po jejichž uplynutí je rozhodnutí z elektronické úřední desky staženo. Rozhodnutí lze zpravidla následně dohledat podle spisové značky v pseudonymizované podobě v oficiální databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu, obvykle do 60 dnů od vrácení spisu soudu nižší instance.